Střípky 4


Tohle je poslední příspěvek za rok 2019 - našla jsem v počítači pár fotek, které nikde promítané nebudou a bez publikování zde už bych je tedy nikdy znovu nenašla. Taková ilustrační směs.

S ovcemi přes moře

Ještě než jsme odjeli domů, stihli jsme se zúčastnit zajímavé akce: Bylo totiž načase sehnat z letních pastvin všechny ovce, aby byly v bezpečí před blížící se zimou. Eirin už se povedlo většinu stád po okolních kopcích najít a sehnat do ohrad, ale ještě zbývalo poslední - chytře uschované na malém ostrově na moři. Byli jsme požádání o pomoc: nejdřív bude potřeba se na ostrov přeplavit, najít v lese všechny ovce, a až bude při odlivu voda nejníž, přehnat je přes úžinu na pevninu.


Hemp

Pořád jsem si přála mít v domě nějaké zvířátko, o které bych se mohla starat. Záviděla jsem táborníkům v Malčicích, kteří měli v péči čtyři králíky a popisovali všelijaké vtipné zážitky s nimi. Pravda, králíky nám Eirin nabízela. Bylo tím ale myšleno na pekáč a vzhledem k tomu, že jsme tou dobou měli mrazák plný masa, nám to přišlo zbytečné.


Děti na farmě

Brzy po příjezdu do Ljønes jsme se seznámili s Eirin, která tu má malou farmu. A díky ní jsem se zapojila do velmi zajímavého místního vzdělávacího programu.

Pod hlavičkou organizace 4H dojíždí na farmu jednou týdně 6-7 členná skupinka dětí z místních škol, aby tady celý den pracovaly a staraly se o zvířata. Jsou to většinou žáci, kteří "při učení ve třídě nepatří mezi ty nejlepší", jak to Eirin diplomaticky shrnula. Během jejich návštěvy na farmě by to ale nikdo nehádal, jak jsou šikovní.

Jak jsme sázeli cedule

 Jednou večer za námi přišel Håkon s tím, že by měl pro mě brigádu. Bude umisťovat značení k nové cyklostezce po okolí a potřebuje pomocníka. Pochopila jsem, že projekt ležel delší dobu v obecním šuplíku, byl několikrát odložen a v jeho přípravě se vystřídali různí lidé. K jeho realizaci se v Bodø kommune odhodlali hlavně proto, aby kvůli vypršení termínu nepropadla dotace. Håkon domluvil, že to budeme právě my, kdo značení cyklostezky konečně umístí, a vyjednal pro nás oba i velmi slušné peníze.

Víkend na Vesterálech


Na minulý víkend (2.-4. srpna) jsme měli už dlouho naplánovanou cestu na Vesterály, což je souostroví navazující na severovýchodě na Lofoty. Jeli jsme tam navštívit Larse a Idu, které jsme potkali před dvěma lety v národním parku Rago, a kteří by od Matěje chtěli navrhnout nový dům. Kromě návštěvy pozemku na budoucí barák nás ale čekalo mnoho jiných zážitků. Lars je bývalý voják, v současnosti pracuje jako záchranář v posádce vrtulníku a asi toho dost zažil. Umí si užívat života a pro nás na víkend připravil program (a taky jídlo), abychom si ho také pořádně užili.

Střípky 3


Čistě smrkové lesy (v horším případě hustníky) moc nemusím, ale připletla jsem se k tomu, že jsem tady jeden takový pomohla vytvořit. Byla to krátká týdenní brigáda a ten projekt byl celý trošku zvláštní, protože smrku se tady na severu prý chtějí spíš zbavovat. Ale stromky by byly vysázeny tak jako tak, takže jsem na nabídku kývla.

Brigáda na Lurfjellhyttě

Protože Matěj plánoval o víkendu sedět doma a pracovat, rozhodla jsem se zúčastnit jedné z akcí turistického klubu. Šlo o pracovní brigádu na chatě Lurfjellhytta nedaleko našeho bydliště. Organizátoři výpravy mi po telefonu sdělovali, že bude skvělé, když se přidám, protože účastníků je málo a práce nad hlavu. Sice jsem se trochu bála, abych se tam moc nevyčerpala, protože od pondělí jsem měla jít na (možná) náročnou brigádu, ale rozhodla jsem se, že to zkusím.

Fauna a flora


Kdo by si oblasti za polárním kruhem představoval jako neúrodnou pustinu, byl by překvapen tím, jak je tu živo a zeleno. Teď je tu v podstatě ještě jaro, ve městě kvetou šeříky. Louky jsou taky plné květů, všechno je šťavnaté a zelené a bujně to roste, někdy až moc (člověk se tím musí prodírat například na orientačním běhu). Díky neustálému slunečnímu svitu mi saláty ze semínek místo za týden vyrašily už po dvou dnech. Bylinkám zachráněným z kontejnerů se taky výborně daří.

Kde bydlíme a první dny


Na letišti nás přivítal Matějův zaměstnavatel Arnstein, pozval nás na večeři a pak nás odvezl do Ljønes, kde budeme bydlet v jednom ze starých domů, které má na starost.
Součástí bývalého statku je velká stodola a několik dalších stavení. Je odsud vidět na nedaleké mořské pobřeží s vikingskými pohřebními mohylami a na hory národního parku Sjunkhatten na druhé straně fjordu.

S WizzAir do Norska


Tentokrát jsme se rozhodli do Norska letět letadlem. Bylo to asi třikrát levnější než původně uvažovaný vlak (+trajekt), takže jsme skousli neekologičnost (ono je otázka, zda ten trajekt není ve skutečnosti srovnatelně špatný). Tedy, levné byly samotné letenky – naopak příplatek za zavazadlo do podpalubí byl docela tučný. Koupili jsme si tedy jenom jedno zavazadlo a doufali jsme, že se nám do něj věci na dva a půl měsíce vejdou.

Cesta domů

Našla jsem pár fotek, které by jinak zůstaly nevyužité, a tak dodávám ještě jedno doplnění o konci našeho pobytu v Norsku.

Prvních pár je z výletu do Tromsø, kde jsme byli navštívit kamarádku na psí farmě. Cestou jsme se zastavili ve městě, pozorovat vlajkovou parádu, bylo totiž 17. května (Constitution Day).

Bohužel kolem farmy už nebyl sníh, takže jsme se nemohli projet na saních, ale na krátký výlet s několika psy (čtyřmi šťastlivci z cca sta) jsme si vyšli.