Víkend na Vesterálech


Na minulý víkend (2.-4. srpna) jsme měli už dlouho naplánovanou cestu na Vesterály, což je souostroví navazující na severovýchodě na Lofoty. Jeli jsme tam navštívit Larse a Idu, které jsme potkali před dvěma lety v národním parku Rago, a kteří by od Matěje chtěli navrhnout nový dům. Kromě návštěvy pozemku na budoucí barák nás ale čekalo mnoho jiných zážitků. Lars je bývalý voják, v současnosti pracuje jako záchranář v posádce vrtulníku a asi toho dost zažil. Umí si užívat života a pro nás na víkend připravil program (a taky jídlo), abychom si ho také pořádně užili.

Střípky 3


Čistě smrkové lesy (v horším případě hustníky) moc nemusím, ale připletla jsem se k tomu, že jsem tady jeden takový pomohla vytvořit. Byla to krátká týdenní brigáda a ten projekt byl celý trošku zvláštní, protože smrku se tady na severu prý chtějí spíš zbavovat. Ale stromky by byly vysázeny tak jako tak, takže jsem na nabídku kývla.

Brigáda na Lurfjellhyttě

Protože Matěj plánoval o víkendu sedět doma a pracovat, rozhodla jsem se zúčastnit jedné z akcí turistického klubu. Šlo o pracovní brigádu na chatě Lurfjellhytta nedaleko našeho bydliště. Organizátoři výpravy mi po telefonu sdělovali, že bude skvělé, když se přidám, protože účastníků je málo a práce nad hlavu. Sice jsem se trochu bála, abych se tam moc nevyčerpala, protože od pondělí jsem měla jít na (možná) náročnou brigádu, ale rozhodla jsem se, že to zkusím.

Fauna a flora


Kdo by si oblasti za polárním kruhem představoval jako neúrodnou pustinu, byl by překvapen tím, jak je tu živo a zeleno. Teď je tu v podstatě ještě jaro, ve městě kvetou šeříky. Louky jsou taky plné květů, všechno je šťavnaté a zelené a bujně to roste, někdy až moc (člověk se tím musí prodírat například na orientačním běhu). Díky neustálému slunečnímu svitu mi saláty ze semínek místo za týden vyrašily už po dvou dnech. Bylinkám zachráněným z kontejnerů se taky výborně daří.

Kde bydlíme a první dny


Na letišti nás přivítal Matějův zaměstnavatel Arnstein, pozval nás na večeři a pak nás odvezl do Ljønes, kde budeme bydlet v jednom ze starých domů, které má na starost.
Součástí bývalého statku je velká stodola a několik dalších stavení. Je odsud vidět na nedaleké mořské pobřeží s vikingskými pohřebními mohylami a na hory národního parku Sjunkhatten na druhé straně fjordu.

S WizzAir do Norska


Tentokrát jsme se rozhodli do Norska letět letadlem. Bylo to asi třikrát levnější než původně uvažovaný vlak (+trajekt), takže jsme skousli neekologičnost (ono je otázka, zda ten trajekt není ve skutečnosti srovnatelně špatný). Tedy, levné byly samotné letenky – naopak příplatek za zavazadlo do podpalubí byl docela tučný. Koupili jsme si tedy jenom jedno zavazadlo a doufali jsme, že se nám do něj věci na dva a půl měsíce vejdou.

Cesta domů

Našla jsem pár fotek, které by jinak zůstaly nevyužité, a tak dodávám ještě jedno doplnění o konci našeho pobytu v Norsku.

Prvních pár je z výletu do Tromsø, kde jsme byli navštívit kamarádku na psí farmě. Cestou jsme se zastavili ve městě, pozorovat vlajkovou parádu, bylo totiž 17. května (Constitution Day).

Bohužel kolem farmy už nebyl sníh, takže jsme se nemohli projet na saních, ale na krátký výlet s několika psy (čtyřmi šťastlivci z cca sta) jsme si vyšli.

Chalupa v Nordvice


Jak už bylo naznačeno v některých předchozích příspěvcích (z ledna a listopadu), seznámili jsme se se skupinou nadšenců, kteří opravují starou usedlost v místě zvaném Nordvika, u jezera Valnesvatnet. Matěj jim začal trochu pomáhat a nakonec vedení prací tak trochu převzal, protože se ukázalo, že je nejzkušenější. Za odměnu jsme dostali do chalupy přístup, takže jsme si to tam trochu uklidili a začali tam jezdit na víkendy.