Norge: Hemp

Pořád jsem si přála mít v domě nějaké zvířátko, o které bych se mohla starat. Záviděla jsem táborníkům v Malčicích, kteří měli v péči čtyři králíky a popisovali všelijaké vtipné zážitky s nimi. Pravda, králíky nám Eirin nabízela. Bylo tím ale myšleno na pekáč a vzhledem k tomu, že jsme tou dobou měli mrazák plný masa, nám to přišlo zbytečné.

Jednoho dne se ale ozvala Berit, že odjíždí na týden do Osla a jestli bychom jí mohli pohlídat Hempa. Nadšeně jsem souhlasila. Hemp je čistokrevná border kolie z ušlechtilého ovčáckého rodu a vždy, když jsme ho mohli během cvičení a procházek s Berit pozorovat, nám připadalo, že je děsně chytrý a šikovný. Je ještě dost mladý a teprv se učí, ale hlouček ovcí už ovládal celkem přesvědčivě a Berit vždy poslouchal na slovo. Rozumí nejen norsky, ale i anglicky, což bude výhoda.

V průběhu toho týdne jsme zjistili, že Hemp možná docela chytrý je (i když ne tak, jak se nám zprvu zdálo), ale hlavně je to naprosto neunavitelná neřízená střela. Když musel být vevnitř v domě, mazlil se s námi nebo poslušně a klidně ležel, kde mu člověk ukázal, a působil trochu smutně (asi se mu stýskalo). Zato když jen z náznaků pochopil, že se jde ven, mohl se uskákat radostí. Běhat před domem za míčkem by asi vydržel bez přestání, ale nejvíc byl samozřejmě nadšený z procházek. Nezávisle na délce výletu vydržel celou dobu jančit, skákat, točit se do kolečka (zajímavé, že většinou levotočivě, na druhou stranu to asi neuměl) nebo sprintovat dopředu a zase zpátky.

Občas jsem si řekla, že ho potěším, a místo obyčejné procházky jsem se snažila běžet. Věšinou to dopadlo tak, že se přede mnou celou dobu točil, štěkal, ať sebou pohnu, a občas mi omylem podrazil nohy. Jeho preferované rychlosti se asi nejvíc přiblížil Matěj, když vší silou rozšlapal kolo z kopce (tak 40 - 50 km/h). Ovšem Hemp stále běžel před ním s hlavou otočenou dozadu a tlamou rozšklebenou v pobaveném úsměvu.

Mezi příslušenstvím jsme od Berit dostali také postroj (pro psa) a polstrovaný pás s bytelným okem na připevnění vodítka (pro člověka). Jednou jedinkrát jsme Hempa místo v postroji vedli na obyčejném vodítku připlém na obojku - asi 200 metrů - a opravdu jsem se bála, že se uškrtí. Tahnul dopředu tak usilovně, že se začal dusit a dávit. Že je mezi tahem a dušením jistá souvislost mu ale asi vůbec nedocházelo.

Od té doby jsme s sebou brali jedině postroj a bohužel jsme s ním absolvovali i jeden celý půldenní výlet. Kolem kopců, kam jsme chtěli vylézt, totiž byly pastviny, kde musí být psi na vodítku. Když tahnul do kopce, tak se to ještě celkem dalo. Ovšem když tahnul v náročném terénu z kopce nebo člověka strhnul do močálu, tak už jsme ho párkrát měli plné zuby.

Týden hlídání jsme si ale užili a snad i Hemp ho přežil bez větší újmy. A za rok bude zase o něco moudřejší.