Jak se tu studuje

Konec mého prvního semestru na Nord University je tu, tak jsem si říkala, že bych mohla popsat, co jsem tu vlastně jako student dělala. Hlavní náplní mého studia byl již zmíněný balíček kurzů s názvem Adventure Knowledge. První z nich, Experience of Nature, už jsem popisovala (aneb ledovec a mořské plody). Tedy, nešlo samozřejmě jenom o výlety - také jsme měli několik přednášek o geologii, museli jsme číst literaturu a na závěr napsat esej. Ale stejně toho na 10 ECTS nebylo zas tak moc.



Druhý kurz s názvem Art, Architecture and Cultural Heritage se skládal opět z několika výletů - tentokrát jsme navštěvovali převážně kamenné středověké kostely a muzea. Výuka (pokud se tak ty výlety dají nazvat) probíhala asi jenom měsíc, zato povinného čtení a psaní pak bylo docela dost. Původním záměrem bylo vytvoření blogů, kde by každý student popsal, co se během výletů naučil, vztahuje se k předepsané literatuře. Všichni by zároveň museli sledovat blogy ostatních a psát tam duchaplné komentáře. Tenhle koncept mě docela zaujal, ačkoli spolužák z Nizozemí říkal, že to dělali ve škole několikrát a že je to pěkná otrava.
Nakonec ale nějak nebyl čas, takže jsme svoje "příspěvky na blog" odevzdali v PDF (společně s krátkým esejem) jenom učiteli. Nicméně kdo by náhodou chtěl, může do těch mých nakouknout zde (jsou tam i obrázky :-)). Jen pro jistotu upozorňuju, že angličtinu po mě nikdo nekontroloval a co se týče obsahu, ten je kostrbatý, protože naším úkolem bylo za použití vhodných citací prokázat, že jsme přečetli a pochopili zadané články. Vzhledem k tomu, že každý byl z úplně jiné oblasti, to byla docela výzva.

Poslední kurz, který zároveň běžel nejdéle, se jmenoval Experience Pedagogy. Na ten jsem se těšila asi nejvíc a nezklamal mě. Profesorka Anne-Grete (tady se učitelé zásadně oslovují křestním jménem) sice už není nejmladší a používání počítače jí občas činí jisté problémy, zato je ale čilá a nadšená pro svůj obor. Zařídila nám spoustu exkurzí a pozvala do hodin několik hostů, takže jsme se rozhodně nenudili.
V září jsme byli na již zmíněných exkurzích v místních školách, v listopadu jsme organizovali program pro místní studenty učitelství, vyzkoušeli jsme si metodu dramatické výchovy (process drama), metodu aktivního učení Storyline nebo ochutnávku programu Young Enterprise.

Příprava programu pro studenty učitelství - představení našich zemí (Inka připravuje výstavu o Německu)

Storyline - vytváření hlavních postav v příběhu

Byli jsme se také podívat v středisku outdoorové výchovy a v Sámském centru. Tam jezdí školy učit se o Sámech (domorodí obyvatelé zvaní též Laponci) a o jejich původním životě. I nám bylo dopřáno posedět si kolem ohně v gamme (dřevěné chýši), uvařit jídlo ze sobího masa, upéct sámský chléb a vyrobit si něco ze sobího parohu. Zajímavých zážitků spousta. Mimo to jsme ale měli i klasické semináře, kde jsme diskutovali o norském vzdělávacím systému a probírali pedagogické teorie. Na závěr jsme zase napsali esej.

Pečení sámských chlebových placek

Vyrábění všeho možného ze sobích parohů

Posezení v gamme

Ani Sámové se už bez mobilu neobejdou :-)

Poslední předmět, který jsem navštěvovala, byla angličtina pro cizince. Byl to jediný předmět, ze kterého jsem skládala psanou zkoušku. Vzhledem k tomu, že jsem se jí nemusela obávat (úroveň byla opravdu hodně nízká) věnovala jsem přípravě dohromady asi tak deset sekund (které byly potřeba na nalezení správného autobusu k místě zkoušky). Takže jsem vůbec netušila, jak bude zkouška probíhat, a trochu mě to překvapilo. Vlastně na tom nic tak moc nečekaného není, jen jde o ten kontrast: v průběhu semestru panuje na univerzitě spíš neformální atmosféra, všichni se oslovují křestními jmény, všechno se dá domluvit, termíny se dají posunout, na poslední hodině se pije káva a jedí koláčky... Zato zkoušky se tu berou vážně: v obrovské sportovní hale je připravená stovka stolečků, každý má svůj, na desce smí zůstat jen psací potřeby, jídlo, pití (některé zkoušky trvají i 6 hodin), vše ostatní odnést dozadu. Kdo promluví nebo udělá posunek na souseda, pro toho zkouška končí. Píše se na odpovědní archy proložené kopírákem, dvě kopie se odevzdají, jedna zůstane studentovi pro případ reklamací. Vlastně možná nejde ani tak o přísnost či formálnost, ale hlavně o spravedlnost.