Hladce, obrace

Pletení je norský národní koníček. Všimli jsme si toho krátce po příjezdu: v každém sebemenším supermarketu je oddělení s vlnou a pletacími jehlicemi. Když se kolem sebe člověk rozhlídne ve vlaku nebo jiném hromadném dopravním prostředku, zjistí, že téměř všechny osoby ženského pohlaví (na věku téměř nezáleží) štrikují.

Není divu, že ve škole existuje vedle klubu deskových her, lezení či plavání také "knitting club". A nakazili se i zahraniční studenti. V mojí třídě se této zábavě věnuje až na pár výjimek úplně každý, včetně jednoho kluka (zatím zápasí se základním pletením hladce, ale jde mu to rychle). Moje obava, že budou všichni akorát pařit po klubech, tedy nebyla na místě - po večerech se nepaří, ale plete. A u toho třeba kouká na televizi, hraje člověče nezlob se, nebo jí. Plete se i o hodinách (já si to teda zatím netroufla) nebo na školním výletě. Někteří pletou i během zastávek během "hikování".

Školní výlet, 20:00. Následující tři hodiny vypadají úplně stejně.

Pletení každopádně vzbuzuje sympatie místních. Na trajektu na školním výletě se s námi dala do řeči postarší Norka a hned také ochotně poradila holkám Rakušankám, které zrovna zápasily se složitým vzorem na ponožkách. Dokonce jim kousek ponožky přepletla.

Naprostá většina spolužáků se učila plést ve školce nebo škole, takže jsou docela zruční. Chloe už si štrikuje druhý svetr, Inka ji s ponožkami a čepicemi rychle dohání. Mně to zatím moc nejde, takže pořád dokola zkouším začátečnický výrobek: čelenku. Snad se časem také k nějakým ponožkám propracuju - o polární noci bude času dost.

Pokusy o čelenku seřazené chronologicky (zleva doprava). U té poslední mi kdosi v půlce vysvětlil, jak plést obrace.