Zejména tak, že jsme adoptovali různé jinými studenty vyhozené či odložené věci. Už máme sadu hrnců, talíře, hrnky, příbory, nože, vařečky, cedník, struhadlo i skleničky na víno (z kterých občas pijeme brusinkovou šťávu). Trychtýř (který je důležitý na zavařování) Matěj vyrobil z flašky od rumu. Několik kousků nádobí jsme za pár korun nakoupili v butiku norského Červeného kříže, kam si taky chodím půjčovat rybářské pruty, výkonné čelovky nebo jiné vybavení.
Na patře je pracovní stůl, skříň, knihovna (knihy nemáme, ale sušíme tam houby) a momentálně skladiště petroleje (a veškerého dalšího výletovacího vybavení). Na stropě je obrovský větrák. Kdybychom byli v Indii, báli bychom se ho zapnout. Protože nejsme v Indii, párkrát jsme ho zapnuli a zjistili, že dělá neuvěřitelný rámus a opravdu velký průvan. To asi aby člověk neodvykl tomu vichru venku. Vedle větráku je detektor kouře a alarm. Ještě se nám ho nepodařilo spustit (vždycky, když v troubě něco spálím, nejdřív zapnu digestoř a dokořán otevřu okno a pak opatrně upouštím kouř z trouby, aby se příliš nedostal nahoru), ale už několikrát houkal. V takovém případě je nařízeno pozavírat dveře na chodbách a vyjít před barák (ono je to taky takový randál, že se v bytě moc nedá vydržet). Pak musíme počkat, až přijede někdo ze správcovské firmy a alarm vypne. Naposled houkal minulý týden. Zrovna jsem psala esej do školy, takže jsem první poplach ignorovala (jenom jsem se musela s notebookem přesunout do koupelny, kde je hluk o něco nižší). Po asi deseti minutách byl zase klid. Za chvíli ale alarm znovu spustil a tentokrát už byl z chodby cítit kouř, takže jsem přecejenom taky vyšla před barák. V jednom z bytů na našem patře evidentně hořel nějaký plast - z okna šel trochu kouř. Tak přijela dvě hasičská auta, hasiči to uhasili a zase jsme mohli jít zpátky.
No comments:
Post a Comment