Co jsem měl(a) dnes k obědu

K obědu jsem neměla nic, protože nebyl čas zhltnout ani trochu polívky. Ale večeře stála za to.

Indická hostina (viz předchozí příspěvek, který ale ještě není publikován, protože čeká na fotky) nám dala zabrat (výborného jídla bylo mnohem víc, než byl člověk schopen pojmout) a dnešek neměl být o nic lehčí. Jedna ze studentských organizací totiž pořádala International Food Festival. Každý, kdo se chtěl účastnit přípravy jídel (a vysloužit si tak vstup na akci zdarma), dostal rozpočet 500 NOK (asi 1350 Kč), z čehož měl nakoupit suroviny a uvařit co nejvíc nějakého svého národního jídla.

Domluvily jsme se s Verčou, že budeme vařit společně - sice každá svoje jídlo, ale obě v její kuchyni, aby byla větší sranda. Sranda to tedy byla: ukázalo se, že čtyři hodiny na nákup a vaření nejsou úplně moc, a tak jsme ke konci bojovaly o každou minutu. Ve dvě hodiny totiž mělo přijet speciálně vyslané auto vyzvednout všechna jídla z naší koleje.

Já jsem vařila ověřené kuře na paprice, což se ukázalo jako poměrně chytrý tah, protože mě nečekala žádná nemilá překvapení. To Verča se rozhodla udělat plněné ovocné knedlíky, které nikdy předtím nevařila (natož v Norsku). Zásadní problém byl v surovinách - když rozbalila balíček domnělé hrubé mouky, ukázalo se, že je to nějaká divná celozrnná směs. Místo tvarohu sehnala jenom cottage sýr a smetana, ze které chtěla ušlehat šlehačku, se taky neprojevila jako funkční. Ale i já jsem měla co dělat, abych prokázala své kuchařské umění a zvládla vše včas dokončit. S ubývajícím časem vzrůstal v kuchyni nepořádek, až to tam nakonec vypadalo jako po výbuchu. Do příjezdu vyzvedávájícího auta zbývaly dvě minuty, já jsem s vypětím sil dokrájela knedlíky, dochutila omáčku a vystřelila se vším dolů na parkoviště. Bílá dodávka Studentinord už byla plná jídel, ale na moji krabici s knedlíky a kotlík s omáčkou se ještě místo našlo. Naopak Verča to chudák nestihla a musela pak velký plech s knedlíky vézt autobusem.

Verčiny knedlíky plněné jahodami

uprostřed tvorby

Na akci se sešlo celkem neuvěřitelné množství lidí všech možných národností. Čekal na nás obrovský raut: přes 30 stolů plných slaného i sladkého jídla - a ochutnat všechno bylo opravdu těžké. Měla jsem německý knedlík se zelím a výborný Schwarzwaldský dort (který byl bohužel na mém malém talířku kontaminován tím zelím, ale stejně to byla pecka), sladký knedlík přelitý pudingem a bramborový salát, rakouskou pomazánku, preclík a rozinkové cosi, americké cookies, tureckou rolku ve vinném listu, italskou pizzu, anglické scones s čajem (o páté), japonské sushi, ruský slaný koláč s lososem, norskou skořicovou buchtu, korejský bibimbap a pálivé kuřecí stehýnko a švýcarské borůvkové müsli. Neochutnala jsem bangladéšké, baskické, kanadské ani finské jídlo, protože zmizely moc rychle, a katalánské, francouzské a možná ještě nějaké, protože už jsem jednoduše neměla sílu.

Moje knedlíky a kuřecí omáčka se sice plastovými příbory z papírových talířků nejedly moc dobře, ale zdálo se, že strávníkům docela chutná. Během hodiny bylo vše fuč.