Co jsem měl(a) dnes k obědu

K obědu jsem neměla nic, protože nebyl čas zhltnout ani trochu polívky. Ale večeře stála za to.

Indická hostina (viz předchozí příspěvek, který ale ještě není publikován, protože čeká na fotky) nám dala zabrat (výborného jídla bylo mnohem víc, než byl člověk schopen pojmout) a dnešek neměl být o nic lehčí. Jedna ze studentských organizací totiž pořádala International Food Festival. Každý, kdo se chtěl účastnit přípravy jídel (a vysloužit si tak vstup na akci zdarma), dostal rozpočet 500 NOK (asi 1350 Kč), z čehož měl nakoupit suroviny a uvařit co nejvíc nějakého svého národního jídla.

Hladce, obrace

Pletení je norský národní koníček. Všimli jsme si toho krátce po příjezdu: v každém sebemenším supermarketu je oddělení s vlnou a pletacími jehlicemi. Když se kolem sebe člověk rozhlídne ve vlaku nebo jiném hromadném dopravním prostředku, zjistí, že téměř všechny osoby ženského pohlaví (na věku téměř nezáleží) štrikují.

Moře všemi smysly

V pátek 15. září jsme měli poslední hodinu s kurzem na poznávání místní přírody ("Experience of Nature"). Tentokrát nás neučil náš profesor-geolog Arne, ale mladá Němka a Norka z fakulty biologie. Sešli jsme se v Bodøsjøen, na pobřeží kousek od kolejí, a dozvěděli se, že tentokrát nebudeme zkoumat kameny, ale o něco živější objekty - rostliny a živočichy.

Pár slov o norském vzdělávání

Chodit do školy v Bodø musí být skvělé. Do krásné přírody je to co by kamenem dohodil, na hodinu plavání jezdí žáci na kolech, učit se chodí ven... A takto například vypadá okolí Ålstad Barneskole (Základní škola Ålstad), kde jsme byli ve čtvrtek (28. září) na exkurzi s kurzem Experience Pedagogy:

Střípky

Jednou jsme po cestě na výlet zrovna pozorovali automatickou sekačku, co tady jezdí skoro na každé zahradě, když jsme za sebou uslyšeli divný zvuk. Vydávala ho kolem probíhající paní - nebo přesněji dvě pneumatiky, které za sebou táhla na provaze. Přišlo nám legrační, že Norové šetří čas používáním automatických sekaček, aby mohli běhat po lese a tahat za sebou pneumatiky. Jinak jsou ale dost obdivuhodní - neustále tu někdo běhá, jezdí na kole nebo na kolečkových lyžích, a to dost nezávisle na počasí.

Kde bydlíme

Byt, ve kterém žijeme, je malinký, asi 15 m² (oficiálně 27, ale do toho se zřejmě počítá i polopatro). Máme vlastní koupelnu i kuchyni, což je dobře, protože v ní můžeme nerušeně zpracovávat vše, co přineseme z výletu (to by se ve společné asi nedalo). Po příjezdu zela kuchyň prázdnotou, protože jsme si nekoupili nabízené vybavení, postupně se nám ji ale povedlo docela slušně zařídit.