Norge: Dumpster diving II

Ač už jsme dávno doma, se zpožděním publikuju ještě jeden ne úplně seriózní článek (nutno brát s nadhledem). Rozhodla jsem se dodat poslední slovo k jedné z našich norských zábav - dumpster divingu, od jehož první zmínky proběhl docela vývoj. Postupem času jsem zjistila, že není nutné se obávat ostudy před spolužáky - minimálně mezi mezinárodním studenstvem je totiž tento způsob obživy značně rozšířen. Zatímco na začátku jsem se při nabízení dobrot na výletech obávala, že budu muset někomu vysvětlovat, kde jsme koupili tak krásné blumy nebo kde prodávají tak dobré oříšky, teď je dumpster diving vděčné téma na small talk - každý se rád pochlubí, co kdy kde našel. Nutno podotknout, že odhadnout, co bylo zrovna v posledních dnech k mání, není složité. Stačí se podívat, co má dnes většina studentů k svačině.

Někteří se vypracovali na úroveň, kdy už neloví z důvodu zajištění obživy, ale čistě ze sportu - přehrabují se ve věcech a tahají na světlo ty nejpěknější kousky, aby je pak zase pustili zpět na svobodu.

My se sportovnímu dumpster divingu spíše nevěnujeme, ale stále je to pro nás stabilní zdroj luxusního živobytí. Nejenom jídlo se dá z kontejnerů zachránit, ale začnu jím: Ze začátku jsem vždy vymýšlela, jak nalezené potraviny nakombinovat, aby vzniklo poživatelné jídlo. Postupem času se nám podařilo vypracovat fungující systém sběru čerstvých surovin a nastřádat slušné zásoby těch trvanlivých, takže je možné prostě vymyslet, co chci vařit, a uvařit to. Norské pochoutky, indická kuchyně, "Čína" i české klasiky. Nebyla pouze koprovka, protože čerstvý kopr (z kontejneru zachráněný a vypiplaný do vzrostlé rostliny) mi přes víkend zlikvidovaly mšice.

O předkrmy, zákusky, svačinky a pod. samozřejmě taky není nouze. Nejlepší je asi stabilní přísun kvalitního čerstvého ovoce. Pochopila jsem, že se zásadně prodává nezralé - jakmile dozraje, je vyhozeno. Tak krásná a sladká manga nebo výborný ananas jsme nikdy předtím nejedli.

Občas je nutné se trochu brzdit a nenabírat věcí zbytečně moc. (Což je těžké, protože když člověk vidí to hrozné plýtvání, je mu líto to tam všechno nechat.) Je ale nutné počítat s tím, že když si jako předkrm dáte uzeného lososa a avokádovou pomazánku, pak sníte večeři o dvou chodech a vypijete půl litru stoprocentního pomerančového džusu, tak už si jako zákusek dáte jenom třeba dvě koblihy, a ne pět.

Nejneuvěřitelnější množství věcí se samozřejmě vyhazovalo po Vánocích. Končící svátky totiž znamenaly vyprazdňování regálů v obchodech (a zaplňování polic v našem bytě). Před naším oblíbeným supermarketem jsme z kontejneru zachránili něco, co jsme opravdu nečekali: téměř padesát balení běžeckých vosků. A u jiného obchodu jsme nabrali 15 kg sýra (dva měsíce před doporučeným datem spotřeby), což nás také velmi potěšilo. (Jediným problém bylo, že už jsme neměli místo v lednici ani mrazáku, takže jsme si museli dočasný mrazák vytvořit z auta :-))
Zkrátka o dobré jídlo nouzi nemáme. Myslím, že máme stravu mnohem pestřejší a kvalitnější než doma.

Jediná stinná stránka věci je, že v našem případě je zpracovávání nákupů, zvláště těch nedělních, kdy často přijedeme s plným autem, vždycky práce na docela dlouho. Jakkoli se nám totiž nepříčí šahat do smradlavých popelnic s vidinou záchrany něčeho pěkného, přecejenom rádi udržujeme jasnou hranici mezi kontejnerem a naším bytem, a tak úplně všechno, co z místa A do místa B přineseme, prochází přísnou vizuální a čichovou kontrolou a je téměř bez výjimky pečlivě omyto (ať už jde o čerstvé hrozny, rajčata, banány, sadu žárovek nebo zbrusu novou žehličku).

Ostatně občas jsou nalezené věci opravdu trochu podivné. V jednom velkém kontejneru jsme našli plavecké brýle - možná se tam někdo utopil!

Jen tak pro představu - ukázka pokrmů (100 % kontejner):