Norge: Výlet do Staupådalsbua

O jednom z víkendů jsme se rozhodli prozkoumat údolí Beiarn a otevřenou chatku Staupådalsbua patřící pod Statskog. Do Beiarn nás doprovodil i Pavel, který u nás na své cestě po Norsku přespával (v noci jsme společně fotili docela povedenou polární záři).

Zastavili jsme na zarostlém parkovišti, vedle auta jakéhosi místního farmáře, začali jsme přebalovat a loučit se s Pavlem. Vtom se z místního farmáře vyklubal Čech Honza, který už tu devět let pase stádo koz a bydlí s rodinou nedaleko. Navíc zrovna teď čeká na kamaráda, Slováka Zdena, který jde dolu z kopce směrem od chaty. Ukázalo se, že se Zdenem si Matěj dříve dokonce psal, ale nikdy se nepotkali. Tak tedy tady.

Vyrazili jsme nahoru po zarostlé pěšince a po několika minutách skutečně potkali Zdena, který byl ovšem v hledání chaty neúspěšný. To nás trošku znervóznilo, ale vzhledem k tomu, že jsme před sebou měli celý den, to nebylo žádné drama.

cesta nahoru

přestávka na oběd a lezení

Když ustoupilo křoví a ukázaly se výhledy, udělali jsme si přestávku na jídlo a lezení a pak pokračovali dál, až k řece s tůněmi a vodopádem, kterou bylo nutné přebrodit. Tady někde na skalnatém kopci už měla být chata, tedy spíš chatka - a skutečně, mezi šedými kameny se schovávala taková malá šedá budka. Měla asi necelých šest metrů čtverečních, uvnitř stoleček, svíčku, lavičku, kamínka a úzkou palandičku.

překonání říčky bylo jednoduché

výstup k chatě

nadšení z faktu, že je chata zásobena dřevem

Zabydleli jsme se, došli se dolu k potoku vykoupat a pro vodu a začali vařit špagety, což bylo na špatně hořících kamnech docela na dlouho. Krátce po večeři dorazila zespoda dvojice Norů, kteří taky plánovali v chatce přespat. Bohužel už byla obsazená námi - celou spodní postel zabírala Vojtova hamaka a dovnitř bychom se ve čtyřech opravdu nenaskládali, takže si před chatkou udělali pár selfíček, vypili čaj a vyrazili opět dolů. Druhý den jsme je potkali, tábořili o kus níž a pobavilo nás, že s sebou mají šňůru žároviček na baterky pro "cozy atmosphere".

Než jsme opustili Beiarn, zastavili jsme se ještě na čaj a bublaninu u zmíněného Honzy, jeho ženy Aničky a dvou dětí, což bylo také moc milé.