Co jsem měl(a) dnes k obědu

K obědu jsem neměla nic, protože nebyl čas zhltnout ani trochu polívky. Ale večeře stála za to.

Indická hostina (viz předchozí příspěvek, který ale ještě není publikován, protože čeká na fotky) nám dala zabrat (výborného jídla bylo mnohem víc, než byl člověk schopen pojmout) a dnešek neměl být o nic lehčí. Jedna ze studentských organizací totiž pořádala International Food Festival. Každý, kdo se chtěl účastnit přípravy jídel (a vysloužit si tak vstup na akci zdarma), dostal rozpočet 500 NOK (asi 1350 Kč), z čehož měl nakoupit suroviny a uvařit co nejvíc nějakého svého národního jídla.

Hladce, obrace

Pletení je norský národní koníček. Všimli jsme si toho krátce po příjezdu: v každém sebemenším supermarketu je oddělení s vlnou a pletacími jehlicemi. Když se kolem sebe člověk rozhlídne ve vlaku nebo jiném hromadném dopravním prostředku, zjistí, že téměř všechny osoby ženského pohlaví (na věku téměř nezáleží) štrikují.

Moře všemi smysly

V pátek 15. září jsme měli poslední hodinu s kurzem na poznávání místní přírody ("Experience of Nature"). Tentokrát nás neučil náš profesor-geolog Arne, ale mladá Němka a Norka z fakulty biologie. Sešli jsme se v Bodøsjøen, na pobřeží kousek od kolejí, a dozvěděli se, že tentokrát nebudeme zkoumat kameny, ale o něco živější objekty - rostliny a živočichy.

Pár slov o norském vzdělávání

Chodit do školy v Bodø musí být skvělé. Do krásné přírody je to co by kamenem dohodil, na hodinu plavání jezdí žáci na kolech, učit se chodí ven... A takto například vypadá okolí Ålstad Barneskole (Základní škola Ålstad), kde jsme byli ve čtvrtek (28. září) na exkurzi s kurzem Experience Pedagogy:

Střípky

Jednou jsme po cestě na výlet zrovna pozorovali automatickou sekačku, co tady jezdí skoro na každé zahradě, když jsme za sebou uslyšeli divný zvuk. Vydávala ho kolem probíhající paní - nebo přesněji dvě pneumatiky, které za sebou táhla na provaze. Přišlo nám legrační, že Norové šetří čas používáním automatických sekaček, aby mohli běhat po lese a tahat za sebou pneumatiky. Jinak jsou ale dost obdivuhodní - neustále tu někdo běhá, jezdí na kole nebo na kolečkových lyžích, a to dost nezávisle na počasí.

Kde bydlíme

Byt, ve kterém žijeme, je malinký, asi 15 m² (oficiálně 27, ale do toho se zřejmě počítá i polopatro). Máme vlastní koupelnu i kuchyni, což je dobře, protože v ní můžeme nerušeně zpracovávat vše, co přineseme z výletu (to by se ve společné asi nedalo). Po příjezdu zela kuchyň prázdnotou, protože jsme si nekoupili nabízené vybavení, postupně se nám ji ale povedlo docela slušně zařídit.

Orientering

Kdysi jsem v jakési knize o orientačním běhu viděl ukázku, jak vypadá mapa skandinávského terénu a lákalo mě někdy zkusit, jaké je orienťák běžet přímo v jeho domovině. Hned po příjezdu jsem vygoogloval stránky místního orientačního klubu a zjistil jsem, že každé úterý večer se koná závod.

Na ledovci

Ve středu 30. 8. mě s kurzem Adventure Knowledge čekal třídenní výlet, jehož hlavním bodem bylo lezení na ledovec Engabreen. Na školní exkurze tady jezdíme tak, že se z půjčovny půjčí 6 aut a z řad studentů se přihlásí dobrovolníci - řidiči. Většinou není problém je sehnat, protože auta jsou zbrusu nová a skoro každý si je chce zkusit řídit.

První rybářský úspěch

Ve čtvrtek jsem si na univerzitě půjčila rybářský prut. Byl na něm dokonce i háček (třpytka). Byla zářivě oranžová a nepřipadalo mi, že by se na ni dalo něco nalákat, ale stejně jsme se rozhodli to zkusit.

Průzkum okolí

O víkendu jsme byli na krátkém pěším výletě za městem, kde bylo jako vždy spousta křemenáčů a kozáků - stačilo si vybírat. Taky jsme nasbírali první borůvky. V neděli jsme zavařovali natěžené ovoce (krom borůvek taky vydumpsterované banány a blumy). Skleničky jsme samozřejmě taky museli vytáhnout z popelnice, ale nemuseli jsme pro ně chodit daleko - studenti na kolejích jich produkují dostatek.

100 % Økologisk

Říkal jsem si, že tenhle příspěvek by chtěl drobný úvod, aby si čtenář nemyslel, že jsme úplný prasata:-)

Přemýšleli jste někdy, co se v supermarketu (nebo téměř kdekoliv jinde) stane s čerstvým jídlem, které se nestihne včas prodat? Jestli mi je něco přímo odporné a zcela proti mysli, tak je to plýtvání jídlem... a ve své naivitě jsem si myslel, že zbytky z obchodů se přece nějak využijou - když už k ničemu jinému, tak třeba pro zvířata.

Život studentů na Nord University

Ve středu pro nás byla ve škole připravena zajímavá akce: s týmem mezinárodních studentů jsme se zúčastnili jakéhosi "závodu", kde bylo naším úkolem postupně navštívit čtrnáct stanovišť po centru Bodø. Šlo o předem domluvené a modrými balonky označené obchody, kde jsme vždy splnili nějaký úkol a dostali malý dárek.

První dny ve škole

V pondělí jsem šla poprvé do školy - jelikož jsem nechtěla platit za autobus, jela jsem na kole, což bylo celkem fajn, akorát zrovna pršelo. Naše koleje, Flatvold, jsou ve městě a do centra je to cobydup, naopak univerzita je vzdálená asi 8 km. Na kole se tam dá jet docela pohodlně po cyklostezkách vedle hlavní silnice.

Příjezd do Bodø a první úlovky

Cesta dál přes Norsko byla krásná, spousta výhledů a pěkných míst na spaní. Cestou jsme se zastavili taky v hornickém městečku Røros a dočkali se i sluníčka na focení. Ve čtvrtek a pátek ale dost pršelo, takže jsme moc nezastavovali a rozhodli jsme se dojet až do Bodø.

Cesta tam...

(... a zpátky až za rok)

Říkali jsme si, že pokud chceme na rok do Norska, musíme si s sebou samozřejmě vzít všechno potřebné vybavení na takový pobyt: především vařič, aspoň deset litrů petroleje (co kdyby tam nešel sehnat nebo byl drahý), stan, běžky, dvoje spacáky, veškerou fotografickou výbavu a jízdní kola. Postupně k tomu přibylo ještě pár dalších nutných drobností, jako třeba kytara a projekční soustava (nějakých 70 kg).